Iwagakure

Tsuchikageho v jeho pracovně, vyrušilo z papírování tiché zacinkání rolniček. Dlouho sme se neviděli, oyajii. Zazněl ženský hlas.

Ami

Před Tsuchikagem se objevil plamen a z něj vystoupila Ami, oblečená v černém plášti s červenými mraky a slaměným kloboukem s bílými třásněmi a rolničkami, který měla na hlavě(znaky Akatsuki). Hlavnou kývla směrem na šatník.
Ať nás nikdo neruší...
Řekla sem a než sem začala mluvit o důvodech proč tu sem, počkám, až se dveře zamknou a až si Tsuchikage vůbec vzpomene kdo sem.

Menmitsu

Seděl jsem v pracovně a za mnou se ozval hlas. Otočil jsem se za ním a spatřil ženu, kterou jsem si nepamatoval, ale Akatsuki značky mi osvěžily paměť. Na kontrolu? řekl jsem a společně se mnou cvakly dveře. Hmm... vytáhl jsem šuplík a rychle jsem si přečetl popis každého z Akatsuki. Rád tě zase vidím...A-mi... přečetl jsem svým slabým zrakem.

Ami

Ach jo... Protočila sem oči v sloup. Máš tu naše složky jen tak ve stole? Víš že se nikdo nesmí ani dozvědět, že existujeme... A nelži mi do obličeje. Jak mě asi můžeš rád vidět, když za prvé špatně vidíš a za druhé si mě nepamatuješ... Ale to je jedno.
Došla sem ke stolu, tak, abych byla naproti oyajiimu a jakoby sem si sedla do vzduchu. Těsně před tím, než sem dosedla, se zamnou objevila černá skvrna, z které vypadla židle a na tu sem dosedla.
Máme tu jeden závažný problém... Shiren. Říká ti to něco? Jestli ne, tak to je nová organizace, která o sobě dala vědět tak, že zaútočili na Feudálního pána z Ohnivé země. Moji lidi o nich něco málo zjistili...
Řekla, z pod pláště vynadala knížku. Udělala sem ti z toho BINGO knihu*, ale radím ti nedráždit hada bosou nohou.

*BINGO kniha je taková knížka s obrázky cílů, které je třeba odstranit. Pod obrázky je vždy napsáno, co se o dotyčném cíli ví. O Zorovi tam je kompletně všechno, o Houki tam není nic a o ostatních členech tam je to, co je napsaný v informacích o Shirenu.

Jestli ti můžu ještě něco poradit, zvyš obranu ve vesnici na nejvyšší možné maximum a zabezpečte svého Feudálního pána, jeho smrt by nám nijak nepomohla.
Kdyby se někdo ptal proč to všechno děláš, tak tady máš výmluvu... chytila sem ho po cestě...
Řekla sem, objevila se další černá díra a z té vylétl sokol z Konohy, s varovnou správou o Shirenu, ale ne s tak podrobnými informacemi, jako sem dala oyajiimu já.
To je asi tak všechno, co sem ti chtěla... Mimochodem, dorazila vám naše zásilka zbraní?

Menmitsu

Vzal sjem si knížku a nahlédl dovnitř. Dobrá...dobrá.. pobrukoval jsem. Pak jsem se vrátil do reality. Jo...sklad jako vždy, označená krabice... řekl jsem a u Houki jsem se zastavil. Hádám, že tahle to vede... ukázal jsem na prázdnou stránku s fotkou. Bezpečnost bude zajištěna...

Ami

Jo, vůdkyně. Ani při výslechu jejího zástupce, sme se o ní nic nedozvěděli...
Ohledně dalších zbraní... Dva moji lidi teď šli na Horu dvou živlů a zbytek je po misích, takže další zásilku čekejte tak... zhruba do konce měsíce, ale s tím co máte, by ste si měli hravě vystačit.
Už budu muset jít. Jestli mi nic nechceš, tak půjdu... Málem bych zapomněla.
Řekla sem a složila několik pečetí. Na Tsuchikageho stole se objevil malý havran. Položila jsem mu prst na záda a tam se mu objevil bílý znak, stejně jako mě na ruce. Po chvilce oba znaky zmizeli.
Kdyby byli nějaký potíže, dej havranovi zprávu se vzkazem a pomocí chakry uvolni jeho pečeť na zádech(Tsuchikage to určitě umí). Mě blikne znamení na ruce, já budu vědět, že pro mě máš zprávu, přivolám havrana k sobě a přečtu si to. Něco pro mě ještě máš, nebo můžu jít?

Menmitsu

Horu dvou živlů? Vy máte dost členů, abyste si mohli dovolit ztratit dva z nich, co? řekl jsem trochu pohrdavě. Jo...zopakuj mi to o tom havranovi, prosím... dodal jsem ještě, protože jsem nějak nevnímal. Nechal jsem si to zopakovat a pak jsem Ami propustil. Takže zbraně máme...

Ami

Ticho ty starej papriko. Vubec nevíš o čem mluvíš, těm dvou věřim... Až ta vaše vesnice bude pod útokem Shirenu, budete rádi, že sem tam ty dva poslala. Řeknu posměšně, ne však urážlivě.
Pak mě moji prostořekost oplatil tim, že nedával pozor, když sem mu něco vysvětlovala.
Menmitsu, někdy bych tě vážně nejradši šoupla do domova seniorů.
Zabručela sem a radši sem mu to napsala na papírek. Ať to u tebe nikdo nenajde. Měj se oyajii a moc se nepřepínej, zatim.
Mávla sem mu a "shořela" v ohni, který poté zmizel. Zůstal po mě jen havran na stole, kterej se nehýbal.(přesun)

Menmitsu

Pozdravil jsem a jak zmizela, podíval jsem se na havrana: Ty seš moje dnešní večeře, co? pousmál jsem se. Pak jsem si ale vzpomněl (!), co mi říkala a všechny důkazy jsem pečlivě uschoval v "křeslové" loutce.

//Tiere, sry, já myslel, že já dávám zbraně Aka a ne obráceně :-D

Náhle se všude setmělo a nastalo hrobové ticho. Nebylo slyšet ani švitoření ptáků a nikdo na ulicích nemluvil. Všude bylo ohromné napětí, každý očekával, co se bude dít. Hlídky kolem vesnic měli „oči na stopkách“ a hledali původce toho všeho.
V dálce se po chvíli objevili malinká světla. Určitě jich bylo víc než tisíc a stále se přibližovali… Nešli však z jedné strany, světla se přibližovala kolem celé vesnice.
Po nějaké době bylo možno pomocí dalekohledu rozeznat, že to jsou lidé nesoucí pochodně. Světla pochodní občas osvětlila nějaký vůz tažený koňmi a nebo dobytkem.
Světla utvořila kolem vesnice veliký, široký kruh.
Poslední co hlídka viděla bylo to, že vesničané začali něco zapalovat a pak se kruh ohýnků ztratil v hustém kouři…


V Tsuchikageho pracovně se objevil ANBU, který byl velitel hlídek kolem vesnice. „Tsuchikage-sama, hlídkovali jsme kolem vesnice a dostali jsme informaci, že se k nám blíží nějaká světla. Když se přiblížili, zjistili jsme, že to jsou ozbrojení lidí s pochodněmi, je jich opravdu hodně, mají s sebou nějaké vozy, které táhne dobytek. Zaútočili na naše lidi, kteří byli nejdál od vesnice a donutili nás se stáhnout. Vyčkáváme na rozkazy.“
Pak se v pracovně objevil velitel hlídek na hradbách a ve věžích. „Tsuchikage-sama, kolem celé vesnice se utvořil kruh lidí s pochodněmi, je jich určitě víc než tisíc. Vypustili nějaké dýmovnice a skryli se v kouři. Nepohybují se dál, ale nevíme co zamýšlí.“
Potom se tam objevil jeden ze strážných u brány. "Tsuchikage-sama, před bránou stojí nějaký muž, prý vám přináší zprávy o "Novém světě" a ultimátum jejich vůdce."

Tsuchikage

Zprávy chodily rychle, ale postupně, což mi dávalo dobrý přehled. Vstal jsem a vzal do ruky kuši. Tak pánové by chtěli naši vesnici...ať to zkusí. Vyřiďte, že budu vyjednávat a doneste k bráně vejce. Posilte jednotkami zepředu zadní a boční brány. A chci dostávat informace o všem, co se děje.
"Vejcem" byla myšlena má oblíbená samostřílná loutka. Všechny loutky šly se mnou. Dorazil jsem k bráně a nechal ji otevřít. Namířil jsem kuši na nepřátelského vůdce a s úšklebkem jsem se zeptal: Takže o čem že jste to mluvili?

Tvoji podřízení udělali, jak jsi řekl. Před branami se začali formovat jednotky a k hlavní bráně bylo doneseno "vejce". Po pár sekundách se u tebe objevilo několik spojek, se slovy "všichni jsou na svých místech".
Ty jsi před bránou uviděl muže v černém plášti s kápí, která mu zakrývala obličej.

Zahalený muž

Feudální páni podepsali rezignaci. Odteď patří pět velkých národů našemu vůdci... Tedy až na skryté vesnice, které nespadají pod absolutní kontrolu feudálů.
Všechny obchody mezi velkými národy a skrytými vesnicemi byli ukončeny.
Když dosadíte na titul Kage naše lidi, tak budou vaše vesnice zachráněny. Pokud tak neučiníte, vyhladovíme vás. Do vaší vesnice z venčí už nic nepronikne a s tím co máte vydržíte jen pár měsíců.
Řekl zahalený muž, takovým podivným, až medově sladkým hlasem. Když na tebe mluvil, připadal sis, jako by tě něco nutilo si od něj všechno vyslechnout a dávat pozor jen na to, co říká.

Tsuchikage

Poslouchal jsem se zájmem. No, to není špatný nápad...eh...o čem jsme to mluvili? zeptal jsem se zmateně. Jo, už vím. Máme chvíli na rozmyšlenou? zeptal jsem se.

Zahalený muž

Kývl hlavou. Kdy si mám přijít pro odpověď? Jen vás upozorňuji, že kdokoliv se pokusí opustit vesnici, bude zbit. To bude poprvé, jako výhrůžka. Když se o to někdo pokusí podruhé, bude zabit.

Tsuchikage

Zítra ráno je naše odpověď vaše... řeknu a otočím se zády. Dojdu k jednomu z ANBU a řeknu mu potichu: Zjistěte mi počty jejich, naše, jejich zásoby, naši techniku, zbraně a zařiďte útočný tým, který bude krýt posla se zprávou.
Pak přijdu do kanceláře a sáhnu na havrana: Jsme v obležení frakce, která má pod palcem feudální pány a snaží se nám vyhrožovat. Zjišťuji stavy a zabezpečuji vesnici. Čekám váš příchod zítra v šest ráno, kdy se rozhodne o osudu naší vesnice. Pak jsem počkal, až havran odletí, a šel jsem na hradby. Tohle bude další zkouška naší vesnice.

Zahalený muž se odebral směrem ke svému ležení a vaše jednotky začali jednat. Na hradby se okamžitě vyřítili chlápci z dalekohledama a začali zkoumat nepřátelskou armádu, která byla prozatím stále skryta v kouři.
Před bránou se začal tvořit tým shinobi z Iwagakure, který měl krýt posla.
Když si sáhl na havrana, tak se poprvé po odchodu Ami pohnul.
Tsuchikage-sama, měl by ste Ami poslouchat, když vám vysvětluje důležitý věci. Chakrou uvolněte pečeť na mích zádech, ona dostane signál a přivolá si mě k ní časoprostorovou technikou, takže nebudu muset letět přes nepřátelské ležení, kde by mě určitě sundali. Dejte mi do pařátu zprávu, ať něco nezapomenu, pak mi uvolněte pečeť a Akatsuki tu budou co nevidět. Řekl havran a pak se u Tsuchikageho objevil jeden ANBU.
Tsuchikage-sama, naši lidí se stále snaží zjistit počet nepřátel, ale jsou zatím skryti v kouři, který uměle vyvolali. Co se týče našich bojových sil... máme asi něco kolem tří set shinobi... nanejvýš, tří set. V minulé válce padlo hodně lidí. Co se týče zbraní, jsme velice dobře zásobování. Katany, kunaie, shurikeny, senbony, fuuma shurikeny, výbušné lístky, kouřové bomby, flash bomby, ocelová lana, všeho máme dostatek, něčeho i nadbytek. Jsou připraveny naše samostříly, stačí dát jen povel k sestavení a připravení do chodu. K dispozici máme zhruba patnáct samostřílů... Víc jich nemáme, protože by ani nebylo kam je dát. Nepřátelská tecnologie a zbraně jsou zatím neznámi, stejně jako jejich počet.
Doprovodný tým je připraven... ale jestli mohu říct můj názor, je celkem ryskantní posílat někoho mimo hradby... Zvlášť když máme tak málo lidí...

Tsuchikage

Dobrá... říkal jsem zatímco sjem psal zprávu. Tu jsem vložil havranovi do spárů a uvolnil jsem pečeť.
Pak jsem si nechal ještě s drobnými radami zopakovat, co mi řekl člen ANBU a začal jsem přemýšlet. Za hodinu přijďte pro rozkazy.

Asi deset sekund po tom, co si uvolnil pečeť, havran i se zprávou zmizel v kouři.
ANBU se uklonil a také zmizel.
Tsuchikage měl zatím čas na přemýšlení. Venku bylo pořád temno, takže podle nebe šlo jen s těží odhadnout, kdy bude ráno a kolik je času na přípravy, hodiny ale ukazovali pozdní odpoledne.

Tsuchikageho vyrušil z přemýšlení rychlý posel. Pane, máme nové zprávy ohledně nepřátel! Kouř se rozptýlil a nám se naskytl pohled na jejich ležení! Vybudovali palisády a před nimi vykopali hluboký a široký příkop. Odhadem jich je určit víc než tisíc, takže jim jde práce rychle. Navíc budují jakési provizorní dřevěné hradby.
Zjistili jsme, že přijel první zásobovací konvoj, který nepříteli dovezl potraviny a zbraně. Zahlédli jsme několik katan, kopí a balíčků, co vypadali jako luky a šípy.
Také je v nepřátelském táboře dost cvičišť, kde se v jednom kuse trénuje. Řekl bych, že náši nepřátelé jsou z velké části obyvatelé Země Země, které má naše vesnice za úkol chránit... Co je přinutilo podvolit se tomu neznámému tyranovi?...

Tsuchikage

Jejich důvody mě nezajímají. Jaká je nejbližší vesnice? Použiji svoji loutku k převozu zásob do naší vesnice. Pojedeš v loutce a zařídíš hlavně jídlo a vodu. Myslím si, že je napadne otrávit nám vodu. Teď běž. Na náměstí čekal červ, který měl za úkol jet tam, am mu řekne posel (resp. kam řekne posel mě a já ho navedu).

Posel vytáhl mapu a začal na ní zakreslovat polohy nejbližších vesnic, ve kterých by měli mít nějaké větší zásoby vody.
Počítám, že budeme muset jet víckrát... samotnému mě bude trvat dlouho, než vodu naložím a pokud narazím ve vesnici na nějaký odpor, tak budu muset uniknout... doufám že strach z vaší loutky bude větší než snaha mě zabít.
Řekl a pokud si nic nechtěl, vydal se na cestu.

................O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI..............

Ami

Stála sem se svými třemi týmy na jedné skále a shlížela jsem dolů na Iwagakure. Před jejich branami bylo ležení tisícovky vojáků.
Dojdu za Tsuchikagem, pro nějaký informace, nedělejte nic zbrklýho, ale nic vám nezakazuju...
Řekla sem, složila několik pečetí a zmizela sem v ohni.

Objevila sem se u Tsuchikageho v pracovně. Zdravim, Tsuchikage-san. Sem tu se svými třemi tými, tak mi řekni co se děje.

stála jsem na místě zhoupla se na bok a natočila si vlasy na prst a sledovala ty vojáky
Hmm.....docela fešáci

Kae


Odstoupím kousek od skupinky, sednu si na kámen a začnu si prohlížet svou novou hračku. Ten meč je vážně nádherná práce.... Po chvilce opět zatasím, udělám si na prstu malou kuličku z vody a vystřelím jí na Ansell, abych jí zasáhl do výstřihu.

stihla jsem aktivovat shoton a ten postavil předemnou krystalovou stěnu kulička do ní jen vrazila a stěna se pak sesypala zase na zem podívala jsem se na prach a pak na Kaeo.
"Hezkej pokus." řekla jsem chladně a přemýšlela co vyvedu já jemu abych mu neublížila

Tsuchikage

Zvedl jsem oči. Ježiš, eště, že tohle neumějí oni. trhl jsem hlavou směrem ven. No. Přišli sem a řekli, že feudální páni přísahali věrnost ěnjakýmu vůdci, a jako že to mám udělat taky. Ovšem jestli tu máme vaše tři týmy, už nemusím nad protiútokem přemýšlet. v očích mi zableskne jiskra.

Kae


Sakra... je dobrá... a ovládá shoton. To je dobrý vědět. Kývnu na ní hlavou a naznačím jí aby přišla ke mě. Na tváři mám milý výraz a ruce otočím v gestu, které naznačuje že už se o nic nepokusím.