Chrámová skrýš

za ta léta jsem se naučil vystihnout to správné minimum.

//Doprdele, Narinu, piš tak, jak se má, sakra. Kdo to má pak lovit. A trochu rozepisuj posty. Napiš před svůj post vždycky jméno (to podtrhni) a když mluvíš, napiš to tučně. Jsou to první tři tlačítka nad odpovědí.

Sakebi

Jo, podívej se na mě. Už třikrát jsem málem chcípnul, když jsem v souboji spotřeboval skoro všechnu chakru. Taky mi zakázali to dělat. Tak nebuď debil nebo dopadneš jako já.

Katana

Tak to buď rád, měl si totiž štěstí, jestli si to zkoušel víckrát a pořád chakru ovládáš. Řekla sem Narinuovi.

Kenji

Sake, kdo tě takhle zřídil? Nechci bejt drzej, ale vypadáš hrozně. Řekl sem Sakebimu a došel k němu. Měl dost popálenin, všude zaschlou krev a byl i dost špinavej. Měl by sis to omejt, aby se ti to nezanítilo... Dáš to sám, nebo potřebuješ, aby tě Katana opečovávala? Řekl sem potichu, aby mě Katana neslyšela.

Sakebi

Podíval jsem se na Kenjiho a on mohl vidět (nebo spíš nemohl vidět) moji popálenou a prakticky žádnou kůži na obličeji. Maso bylo zčernalé a kvůli potu i seschlé.
Musim vonět jak pečený prase... zasmál jsem se, ale obličej se mi stáhl zpět do bolestivé girmasy. No...Sám se nevyléčím určitě. A pokud vím, tak se popáleniny nesmí oplachovat vodou. Chtělo by to léčitele, ale Ami říkala, že mě dá dopořádku. Ale je pryč, takže kdybys byl tak hodný... zakašlal jsem. ...a odtáhl mě někam, kde bych se nějak dal do kupy, byl bych ti vděčný.

Kenji

Sklonil sem se k Sakebimu, překlopil sem si ho na rameno a odešel sem s ním na místni marodku. Tam bylo několik lůžek, tam sem ho na jedno položil, kopnul sem mu k posteli stolek a otevřel sem skříň. Co budeš potřebovat? Řekl sem zadumaně a prohlížel sem si skalpel.

Sakebi

Celou cestu, co mě nesl jsem si broukal: Červená se, line záře, červená se, line záře, ohéň, ohéň, hřeje ruce, barví tváře... a pokaždé jsem se hrozně zachechtal. Pak se mnou mrsknul na postel. Nůž, zrcadlo, obvazy, látku na stírání krve a spoustu saké...ehmm...kvůli desinfekci. Jo a misku s ledem. řeknu a zkusím si prsty nahmatat zbytky obličeje. Měl jsi vidět, jak se tvářil, když jsem se nekryl... zachechtal jsem se jako hyena a počkal jsem, co mi přinese.

Kenji

Nekryl?... Blááázen.
Nůž, zrcadlo, látka, saké... a led. Řekl sem a postupně sem tam všecko donesl.

Sakebi

Díky ti...kdybych křičel, tak se nelekej. A kdybych křičel víc, tak přijď, povíš mi pohádku na dobrou noc. Jo, co víš o tý misi, na kterou šli všichni? zaptám se ho a položím nůž do ledu, pak tam položím i část obvazů.

Sakebi

AHa...zajímavé... podíval jsem se do zrcadla a div jsem se nerozplakal. Má tvář! Má nádherná tvář! zaječel jsem. Po chvilce jsem se ale uklidnil a vzal jsem do ruky ledem vychlazený nůž. Nechtěl jsem zavírat oči, ale přivřel jsem je předem do bolestivé grimasy a začal jsem odřezávat kus zčernalé tváře. Chcípal jsem bolestí. Když mě tím pohladil ten pes, bylo to příjemnější... říkal jsem si a vhodil jsem oharek na jeden hadr. Pak jsem vzal kus ledu a přetřel jsem si místo po uřezání, abych ho schladil a dostal do něj vodu. Mluv něco, ať se soustředím na něco jiného, než je ta zasraná bolest. řeknu Kenjimu a za jeho vyprávění si odřežu a ošetřím spálenou kůži. Pak ho ještě poprosím, aby ji odřízl na místech, kam se špatně dostává, rány poliju alkoholem a zabalím si obličej do hadrů, které omotám mokrými studenými obvazy. Tak se nasáknou a budou lépe prodyšné.

Kenji

Kenji začal vyprávět o tom, jak zvučná vesnice v čele s Orochimarem spolu s písečnou zaútočili na Konohu a zabili tam třetího Hokage. Vypravoval to jako suprovej zážitek, bylo tam hodně bojů a zajímavejch technik. Prej to bylo před tim, než se přidal k Akatsuki.
Když si mu řekl, ať ti odřeže spálený maso ze zad, kam si nevidíš, tak vypadal, že se poblije.
Radši bych tě zabil, než tohle... Zavrčel a začal ti řezat spálené kusy kůže. Řezal jen čisté spáleniny, ani mikrometr tkáně navíc. Když řezal, slyšel si směrem od skalpelu pronikavé pískání a připadalo ti, jako by se skalpel mírně třepotal.
Když ti to všechno ořezal a shladil, tak se radši posadil.
Fuj... budu blejt.

Sakebi

Nadruhou stranu, prosímtě... řekl jsem pohotově a otočil jsem se, abych to neviděl. Nepotřebuju, aby se zvednul kufr i mně.
Díky...teď už jen počkat na opravu tkáně. Jde se chrnět... řeknu a jediné, co si u sebe nechám, je zbytek saké a miska se studenou vodou z ledu. Ostatní zabalím do hadru. Vyhoď to, až pudeš pryč, díky... zazubím se a podám mu spálený maso. Pak zavřu oči a zkusím nevnímat bolest a usnout.

Kenji

To víš že jo, takhle asi usneš ne? Řekl sem, vzal sem tam injekci s anestetikem a poslal sem mu ji do žíly. Pak sem vzal to spálený maso a odešel sem.

Sakebi

Po několika hodinách jsem se probral a zkusil jsem se hnout. Bolest už z velké části ustoupila, jen obličej budu nosit ještě chvíli v obvazech. Zkusil jsem se zvednout a protáhl jsem si svaly. Jéžiš, takhle se zrušit... vynadal jsem si a vstal jsem. Chvilku jsem se procházel po pokoji a pak jsem si na sebe začal pomalu navlékat oblečení. A zpátky do procesu... řekl jsem si a vyšel z místnosti.

Goemon

Celou dobu, co sem šel k sídlu sem přemejšlel nad mým posledním soubojem a vzpomatoval sem se až před vchodem. Je tady někdo??? Začnu řvát, sotva vlezu do dveří. Ukažte se!

Sakebi

Drž hubu! zařval jsem stejně nahlas tomu u vchodu. Doháje co mi to píchnul? Já ho zabiju. Hlava mi třeští, jak kdybych dostal padajícím barákem. podíval jsem se na toho příchozího. Co chceš?

Goemon

To že mám držet hubu sem přešel a nijak sem to neřešil. Kde máš šéfa? Mám pro něj nabídku. Řeknu zatímco dojdu až k Sakebimu a čekám na odpověď.

Sakebi

Šéf tu není, má misi. Možná se tu někde potuluje ta chodící kytka, eh, Zetsu. Ten by tě mohl vyslechnout. odvětím a přemýšlím, ejstli je od nás nebo ne.

Goemon

Sakra. Zakleju, když zjistim, že tam šéf neni, ale pak se zmíní o Zetsuovi a rychle dodám. Tak ten Zetsu, kde je? Vychrlim ze sebe.

Sakebi

Jak to mam vědět? Určitě někde pučí, fazole jedna. Může bejt kdekoli, je to hroznej borec. eknu a otočím se, protože ho v tu chvíli tak nějak čekám za sebou. o tu vlastně chceš?

Goemon

To je skvělý! Zastěžuju si a teprve teď si ho začnu pořádně prohlížet. Přišel sem vám nabídnout své služby. Za jistou protislužbu. A co děláte, když s nim potřebujete mluvit? Změnim téma.

Zetsu

Zrovna když sem se objevoval za Sakebim, tak se otočil. Zkazil si mi překvapení...
Řekla zklamaně bílá polovina.
...Sklapni... Sakebi, s kym se to tady vykecáváš? Řekla černá polovina.

Goemon

Zetsu. Konečně ho vidim na vlastní oči. Goemon Karitori. Mám pro vás nabídku. Přidám se k vám a budu vám pomáhat a za odměnu budu chtít všechny svitky, ve kterých je zmínka o kenjutsu. Hlavně tajný svitky vesnic. Řeknu sebejistě, jakoby sme se už dohodli.

Sakebi

Zmlkni, ptal se mě! odsekl jsem Goemona. No, Zetsu, tohle je Goemon, a...no a zbytek jsi slyšel. dodám nabručeně a ustoupil jsem krok dozadu, by na sebe viděli.