Konohagakure

Hyuuga Sayuri


Ten chlapec konečně přicházel, takže jsem si ho mohla prohlédnout. To je kus! Zašeptala jsem Amiře ještě než byl v dostatečné vzdálenosti, aby to slyšel. Moc ráda tě poznávám, Ryuuni! Hvízdla jsem a podala mu ruku.
O bože, Amira má takové štěstí!

Ryuuni

Ehm.... sem si po třéninku zašel do lázní a měl sem štěstí... potkal sem tam člověka kterého sem chtěl vidět ze všech nejvíc a navíc někoho nového... taky tě rád poznávám...

Amira


Podívala jsem se na ty dva a řekla...Tak jdeme ne?Mám už celkem hlad...řekla jsem a šla směrem k Ramenu..

Ryuuni

Následoval sem Amiru s úsměvem a pohlazením po vlasech...

Hyuuga Sayuri

Šla jsem za těmi dvěma a docela znaveně pozorovala, jak si vyznávají lásku.. Ach jo, ti se mají.. Řekla jsem si v duchu a šla dál.

Ryuuni

Všim sem si že to má Sayuri těžké když u sebe nikoho nemá a mi si takhle užíváme... tak sem řekl...

No tak, pojď k nám... taky tě máme rádi.

Hyuuga Sayuri

Málem jsem usnula za chůze, když na mě Ryuuni promluvil. Eh? Ehm, em, to už je hodin.. Já jsem úplně zapomněla, že mám doma strašně moc práce.. Tak.. Ráda jsem Vás oba poznala..Ahoj. A v tu ránu jsem zmizela. Běžela jsem domů co nejrychleji to šlo.
Došla jsem domů, navečeřela se a zalezla do svého pokoje, odkud už jsem nevylezla. Ležela jsem na posteli a chvíli propadala ve smutku, po chvíli jsem ale usnula a utápěla se v ještě horších můrách..

Ryuuni

Její odchod byl divný... nejspíš sem měl pravdu v tom co sem si myslel...
Pak sem se zeptal Amiry... tak dem se najíst?

Amira


Byl jsem tak natěšená že jsem nic neslyšela...Co?Kde je Sayuri?řekla jsem ohlídla se...

Ryuuni

Vykřilka že má kupu povinností na které zapoměla... jelikož je od Hyuugu vubec se nedivím že zmyzela tak rychle... nejspíš by měla prušvih kdyby něco neudělala... diť víš že Hyuugové sou až moc... víš takový... nevím jak to říct.

Amira


Mě se zdála milá...řekla jsem a už byla v rámen shopu...

Ryuuni

Ehm... já nemyslel konkrétně jí.... myslel sem to tak že vědšina Hyuugu i s tim jejich systémem hlavních a veldejších... sou dost nafoukaní....

řekl sem a objednal rámen.

Amira


Aha asi tak...řekla jsem a když mi donesli rámen začala jsem do něj šťouchat...

Ryuuni

Snědl sem asi pulku svého rámenu a pak sem se zeptal Amiri...
Co budem dělat když dojíme?

Isob Jobo

Vzal sem svitek si svitek od senseie pár krát sem si svitek prohlédl abych si zapamatoval postup při používání jutsu a zkoncentrovat sem do ruky chakru ale když sem a snažil sem se jí stlačit po chvilce stlačování sem si řekl že to pude stačit a tak sem chakru vyslal z ruky ale jediné co se stalo bylo to že jsem dostal slabší ránu a tak jsem to zkoušel znovu a znovu ale pořád se my zdálo že jediné co se při každém pokusu mění je to že sem dostával po řád větší a větší ránu a až asi pří pátém pokusu se my povedlo menší blesk vyslat i dopředu z čehož sem měl velkou radost a tak sem to zkusil ještě párkrát po chvilce sem byl ale už dost vyčerpaný a tak sem si pár hodin odpočal rozločil sem se ze senseiem a šel sem domu

Isop

Shromažďování chakry do rukou bylo o něčem jiném, než do nohou, takže ti pár minut zabralo, než si na to přišel. Co se týče elementu blesku, tak se ti párkrát povedlo takové menší "zablesknutí" kolem ruky, ale to bylo převážně díky tomu, že si správně používal pečetě.

Amira


Odpověděla jsem na Ryuuniho otázku...No já nevím...Co chceš?

Ryuuni

Kdybych to věděl... neptal bych se zlato ... řekl sem z úsměvem
Ale.. přecejen mě něco napadlo... řekl sem mile a zapřemýšlel co na to řekne... pak sem řekl... Víš kde sme se poprvé setkali? U mne doma když si zabloudila... a tu dobu s čajem bych si zopakoval... usmál sem se na Amiru a chytil jí za ruku.

Amira


No tak dobře klidně...řekla jsem a usmála...začala rychlostí nahazovat rámen do sebe...

Ryuuni

Máme přece čas ne? Nemusíš jíst tak rychle... nechci aby ses mi tu začala dusit.
řekl sem Amiře a předem sem zaplatil za rámen.

Amira


No každá vteřina se hodí...A nemusíš to porád platit nemáš nekonečno peněz...Příště to zaplatím já...řekla jsem s úsměvem a nahodila poslední kousek jídla v misce...

Ryuuni

Jestli chceš... klidně příště mužeš zaplatit ty.
Postavil sem se ze židle a řekl Amiře... jinak znáš tu někoho normálního? Jelikož sem byl v ANBU 5 let tak znám kromě tebe asi jen své kolegy a tu... holku od Hyuguu... Sayuri.

Amira


Já??No znám tebe tu Sayuri,Pár lidí...Dalšího Uzumakiho,broukofil malou dceru Kakshiho....No nevím...řekla jsem a usmála se...

Ryuuni

Další Uzumaki? .. já mám kromě Naruta nějakou rodinu? koukal sem udiveným výrazem na Amiru.

Amira


Ehm,no nevím ale je to teké Uzumaki nedávno jsem byla sním na misi...řekl jsem udiveně..ty to nevíš?