Země uprchlíků-cesta do hadí sluje

Sakebi

To jsem nemohl čekat! zakřičel jsem a zkusil jsem máchnout zeshora dolů, abych z něj udělal čtvrtku normálního člověka. Zhustil jsem chakru pod nohama a zkusil pomocí toho zastavit moje klesání.

Tvoje katana se na chvilku zasekla v blátě, v který se proměnil ten skrček. Potom se objevil za tebou s kunaiem v ruce a chtěl ti bodnout do zad.

Sakebi

Sakra sakra sakra! Už jsem v tom po kolena... prohnul jsem se v zádech směrem dozadu a složil pečeť. Genkaku Katon: Zukokku mělo by ho to ošklivě zabolet a měl by cítit popáleniny.

Když ses ohnul, tak otočil kunai směrem na tvůj hrudník, ale pak si rukama zakryl hlavu a spadl na zem a ty ses přestal propadat. Skrček se svíjel v křečech na podlaze.

Sakebi

DOraž ho! zakřičel jsem a snažil jsem se dostat z bláta.

Tsuyoshi

Pomalu sem došel k tomu skrčkovi a složil sem několik pečetí. Raiton: Denshi satsujin!(Bleskový element: Elektronická vražda)
Řekl, položil ruku trpaslíkovi na hlavu a ten sebou jen cuknul a kolem něj blýskala elektřina. Bahno se přestalo pohybovat.
Ty potvory sou pěkně zákeřný, začíná to bejt drsný.
Řekl sem, vzal sem si od mrtvolky klíč a hodil sem ho Sakebimu. Tohodle sem dorazil já, takže di k další cele.
Řekl sem se smíchem.

Sakebi

Díky... vyhrabal jsem se z bahna a chytil klíč. Takže tady za těma dveřma by měl být čistě hypoteticky vítr. Tak ho utopíme, protože voda je těžší. pomyslel jsem si svou teorii a složil jsem pečetě. Odemkl jsem dveře a aktivoval techniku tak, aby mohl drak vpálit dovnitř. Genkaku: Suiton: Suiryuudan no Jutsu

Zombie vevnitř se na tebe rozeběhla s napřaženým mečem, ale pak ten meč zahodila, zadržela dech a vypadala, jako by plavala.

Tsuyoshi

Nestihl sem ani nic říct a on už otevíral klec. A co kdyby tam byl blesk... Řekl sem a zavrtěl sem hlavou a čekal sem, až zombíka dorazí.

Sakebi

Vskočil jsem dovnitř a hezky oběma rukama jsem máchl katanou ve "stínu" draka. Doufal jsem, že zombie si neuvědomí, že je to jen iluze a že ji rozpůlím bez problémů. No vidiš...blesk... zazubím se. Na ten jsem zapomněl.

Když si rozpůlil zobie, tak padla bez pohybu na zem. Když chtěl ale Tsuyoshi sebrat klíč, tak se klíč rozpadl na prach a ozvalo se cvaknutí.
Když ste se otočili, zjistili ste že se otevřelo všech šest zbývajících cel.
Na tebe se rozeběhli tři zombie. Prvnímu modře zářila ruka a útočil pěstí na hrudník. Druhý se objevil za tebou a chtěl si useknout hlavu. Třetí stál po tvém levém boku, složil pečetě a vyplivl na tebe několik kuliček ohně, velkých asi jako tvoje hlava.

Sakebi

Tohle neni dobrý... zamručel jsem a vyskočil co nejvýš, ale ne tak, abych se praštil o strop. Použil jsem shunshin a zmizel do jedné z prázdných cel. Tam jsem se otočil a složil pečetě: Itai Shoshin! Katon: Zukokku... tentokráte za trojnásobek chakry, takže mi bude zase blbě. Čekal jsem a spustil techniku až, když jsem je viděl ve dveřích, takže plamen mohl letět přímočaře a rychle. Začal jsem se smát smíchem šílence a pokračoval ve smažení. Jen doufám, že Tsuyoshi je vpořádku. Pak jsem se sesunul podél stěny a užíval si, jak chladí. Točila se mi hlava, protože jsem použil dvě velmi silná kouzla v blízkém čase za sebou.

Z druhého konce místnosti si slyšel jen "Kuchiose no Jutsu!" a pak si slyšel křik škvařících se zombie a cítil zápach spáleného masa. Oheň zaplavil celou místnost.
Když ustál prach i kouř, viděl si šest spálených těl zombie a potom velkou ocelovou lepku na druhém konci místnosti.
Lepka zmizela v dýmu a z dýmu vyšel Tsuyoshi.(tu lepku přivolal Tsuyoshi pomocí kuchyose no jutsu, většinou se tim přivolávaj zvířata, ale může se tim přivolat prakticky cokoliv, ale musíš si na přivolanou věc získat smlouvu)

Tsuoyshi

To by sme měli. Oddychl sem si a ocelové dveře se otevřeli. Začal sem skládat pečetě a zase něco mumlat. Když sem domluvil, těla se proměnila v prach a prach se vypařil.
Neměl bys to tak přehánět, ale ušetřilo nám to čas, dobrá práce. Řekl sem a došel sem k otevřeným dveřím, počkal sem ale, až bude Sakebi v pohodě.

Sakebi

To se ti lehko řekne. Ty tyhle kouzla zvládneš levou zadní... vydechl jsem a zakašlal, když se mi dým dostal do úst. Pak jsem se zasmál. Ale aspoň, že je sranda, ne? začal jsem se chechtat a vstal jsem. Vpohodě, jen bych rád vyvolal další reálnou techniku tak za půl hodinky, aby se mi doplnila chakra... řekl jsem, čapnul katanu za ostrý konec, zandal ji a vyrazil jsem ke dveřím. Eh...máme poslední klíč?

Tsuyoshi

Plácnul sem se rukou do čela. To je blázen... Vzdechnul sem.
Dveře se otevřeli, když si spálil všechny ty mrtvoly.
Řekl sem a vešel sem dveřmi do další místnosti. Byla tam tma. Neviděli sme ani na krok.
Raiton: Arashi no kēji(Element blesku: Blesková klec) Řekl sem, složil sem pečetě a kolem mě začali kroužit čtyři kuličky z blesku a osvětlili tak celou místnost.
Před námi stála silueta nějakého dlouhovlasého muže, který se smál smíchem tak temným, že z toho mrazilo v zádech.
Orochimaru. Řekl sem s úsměvem. Tak tady seš ty bastarde... Nebo spíš... tady je tvoje replika.... Sakebi, říkal si, že potřebuješ půl hodiny jo?
Vytáhl sem z pouzdra čtyři kunaie a hodil sem je tak, že utvořili takový čtyřúhelník, ve kterém Orochimaru stál. Potom se čtyři kuličky, které nademnou lítali přesunuli nad něj, použili kunaie jako vodiče a utvořili kolem něj klec z blesků.
Dneska je toho nějak moc...
Orochimaru se jen dál smál, i když byl v kleci. Najednou zajel do země(stejně jako Zetsu), kterou nepokrýval bleskl a objevil se předemnou. Z pusy mu vyjel meč který mě probodl. Podíval sem se mu do očí a náhle sem zůstal stát jako opařený a nemohl sem se hýbat.

Sakebi

Tentokráte jsem nezvolil taktiku meče, jen jsem zakřičel: Tsuyoshi! a zkusil jsem plnou vahou svého těla vrazit do "Orochimara" a uštědřit mu štulec pod žebra tak, aby vytáhl meč a přestal se soustředit na Tsuoshiho.

Z Orochimarova rukávu vylezl tlustý had, který tě v letu omotal a pevně sevřel a začal tě svírat a dusit.
Pak se ale Tsuyoshi pohnul a jednou ranou přerazil Orochimarovu ruku, ze které vylejzal had, had tě pak pustil a stáhl se zpátky do rukávu. Orochimaru vyndal z Tsuyoshiho meč a kopl ho stranou.
Pak se Orochimaru narovnal a podíval se na tebe. Tebe od někud znám... Řekl a když mluvil, znělo to skoro jako syčení.

Sakebi

Zvedl jsem se a odkašlal si. Díky, Tsuy... zašeptal jsem kamsi a pak jsem se poklonil. Ano, pane. Za vašeho života jsem měl na starosti nábory a byl jsem jedním z nejvěrnějších... do očí jsme se mu ale nedíval a snažil jsem si co nejvíc obrnit chakru v hlavě, aby se mi tam nehrabal.

Orochimaru

Nábory?... Nejsi ten co mi nosil "dobrovolníky" na experimenty?... No, to že tu jsem já, znamená, že sem umřel... když mi nemůžeš sloužit, tak si mi k ničemu. Jen chci ještě vědět, co tu hledáš.
Porom mu z pusy vylezla část hada a z hadí tlamy se vysunul meč. Orochimaru ho celý vytáhl a pomalu šel k tobě. Had mu zmyzel zpátky v ústech.

Sakebi

Hledám tu cokoli, pomocí čehož bychom vás mohli dostat zpět mezi živé, můj pane... slyšel jsem kovový zvuk meče, takže jsem tušil, co dělá. Máme prostředky, jak z vás udělat ještě silnějšího a já si nepřeji nic jiného, pane... Strach mi nedovolil se hnout. Když mě necháte jít dál, pomůžete sám sobě- urychlí se náš výzkum a vy budete opět na svobodě...eh, pane. velmi pomalu jsem dal ruce k sobě a sklonil jsem se tak hluboko, aby nevěděl, že dělám prsty pečetě. Modlil jsem se, aby je neviděl.

Orochimaru

Si kluzký had... teď je mi jasné, proč si pro mě dělal! Zasyčel a jeho meč se natáhl (podobně jako Ginův) a hrot ti mířil na krk(asi na zadní stranu krku, pokud si tak hluboko skloněný).

Sakebi

Teď! využil jsem toho, že špička meče je nademnou a tudíž mi toho moc neudělá, když ho povolí a doufal jsem, že ho nedokáže stáhnout tak rychle. Shunshinem jsem se přesunul půl metru před něj do kleku a z pochvy jsem ho zkusil přepůlit katanou.

Orochimaru

Proti tvému seku se na tebe z rukávu vyřítilo asi pět hadů. Jeden chtěl sek zastavit tlamou a doplatil na to(přesekl si ho, ale zpomalilo ti to útok). ostatní čtyři hadi a se na tebe krvelačně hrnuly s úmyslem ti prokousnout tepny na krku. Meč se mezitím stahoval zpátky, poměrně rychle.

Sakebi

Tak naposledy... pustil jsem katanu a dal ruce před sebe tak, že jsem se skoro dotýkal Orochimara. V očích se mi zúžili zorničky. Itai Shoshin! Katon: Zukokku Vložil jsem opravdu skoro veškerou chakru do jediného útoku a doufal jsem, že se buď povede, nebo že rozhodí kopii natolik, aby ji mohl dorazit Tsuyoshi.

Setmělo se ti před očima a pak si jen zaslechl "Raiton...".

Když si se probudil, skláněl se nad tebou Tsuyoshi(hodně popálenej), držel ti ruku u krku a měl výraz pekelného soustředění. Z ruky mu šla zelená záře(lékařské ninjutsu).
Teď chvilku nemluv. Ty hadi ti sice nezasáhli tepny, ale prokousnutý hrdlo je samo o sobě smrtelný zranění.
Řekl a po chvilce zář z jeho ruky zmizela. Nikomu neřikej, že sem tě léčil a že umim léčit, jasný?! Řekl podrážděně.

O kousek dál leželo Orochimarovo tělo. Ještě že to je replika, ten pravej parchant by takhle snadno pod kytky nešel.... Před náma je to co hledáme.
Řekl Tsuyoshi zadejchaně. Řekl a ukázal na dveře na konci chodby.(předtím ste je neviděli, protože ste si nezvykli na tu tmu.)

Sakebi

Neříkal jsem nic a ležel jsem. Díval jsem se do stropu a když mluvil Tsuy o léčení, zavrtěl jsem hlavou, jako že rozumím. Asi po dvou minutách jsem řekl: Měli...měli bychom si dát pauzu...Já takhle dál nemů...nemůžu a ty jsi taky bez sil... Pak jsem se na chvíli odmlčel a za půl minuty jsem řekl: A nikam nepospícháme... a usmál jsem se. Pak jsem dlouho mlčel a nakonec jsem se zeptal: Dostal jsi ho ty?