Tréningové Prostory

Katou


Ležel sem v trávě a sledoval mrtvo kolem mě.Byl tu můj vysněný klid a nic mě tu nerušilo.Byl jsem velice šŤastný z toho že se po mě nic nechce a že mám volno.

Jestřáb

Snesl sem se střemhlav dolů, těsně nad zemí sem to vybral a přistál sem před Katousem. Zdravim, Katou. Zoro ti vzkazuje, že jdou s Houki dát vědět o Shirenu. Asi to bude něco velkýho, Zoro řikal, že tam bude sranda a že chce, aby si šel s nima, jestli nemáš nic na práci. Sou teďka v meditačních prostorách.

Katou


Díky.Zazněl hlas jak pětiletého dítěte a zmizel sem v ledovém závanu větru.

Jestřáb

Zmizel sem s oblaku dýmu.

Zoro

Přišel sem na tréningový plac a po cestě sem sekal všechno, co mi přišlo do cesty. Kameny, stromy, mouchy, včely a podobně.
Jak mě ten zkurv*sin sere! Zavrčel sem a rukou sem třísknul do šutráku, kterej se rozsypal.
Pak sem se říznul do prstu. Kuchiose no Jutsu! Řekl sem a z oblaku dýmu se vynořilo pět velkých jestřábů a každý měl na zádech velký vak. Sudal se z nich ty vaky a propustil sem je. Z vaků sem vyndal těžké ocelové sloupky s výčnělky. Rozestavil sem je do pětiúhelníku a postavil sem se doprostřed.
Já ti ukážu, jak se seká ocel ty zmrde! Řekl sem a tasil sem katanu a začal sem do ní shromažďovat chakru. Když byl meč plný, tak sem udělal větrné ostří.
Přiskočil sem k prvnímu, odťal sem mu ocelový výčnělek(průměr asi 3cm), horní část sloupku se otočila a výčnělek, který byl předtím na druhé straně, se mi vyřítil na hlavu. Vykryl sem rukou, přiskočil sem ke sloupku zamnou a taky sem mu odťal výčnělek a vykryl.
Takhle sem postupně odsekal všem sloupkům výčnělky a pak sem zase přiskočil k prvnímu sloupu a chtěl sem ho rozseknout vejpůl...Ale podařilo se mi do něj udělat jen hluboký zářez. Přiskočil sem k sloupku za mnou, seknul sem a taky to skončilo jen zářezem.
Takhle sem běhal mezi sloupky asi pět minut, dokud sem je nerozsekal na kusy.
Zatasil sem katanu a nechal sem tam rozsekanou hromadu železa ležet a došel sem k jednomu stromu, který tam ještě stál a vyskočil sem mu do větví. Měl sem na rukách modřiny od vykrývání ocelových tyčí na sloupcích a byl sem dost zadýchanej a vyčerpanej.
Pořád to nestačí...

Houki

Došla jsem pomalu k Zorovi.Co tě žere?Zeptala jsem se neobvikle mile.Od té doby co se nechal zajmout sem takhle nemluvila.Došla jsem k němu blíž a podívala se mu přímo do očí.Tendle pohled mi chyběl.Oznámyla jsem mu trochu červenajíc se.Opravdu jsi takovej úchyl nebo si na to hraješ?Dodala jsem tiše když začal vát vítr.

Zoro

Sletěl sem ze stromu. Já nejsem úchyl! Zaprotestoval sem. Nemůžu říct, že sem ji neviděl rád, ale zrovna sem chtěl bejt sám.
Jo, mě tvůj pohled taky chyběl, ale vzpomínka na něj je to jediný, kuli čemu sem se dokázal z konohy vrátit zpátky. Když sem viděl tvůj smutnej obličej při odchodu, tak mi bylo jasný, že se musim vrátit na večeři.
Pak sem si povzdychl. Co mě žere? Ta Eisteeho arogance. Dělá ze sebe nedotknutelnýho, jako by ho nikdo nemohl ohrozit... Není to žádnej bůh, jenom zmrd, kterýmu padla síla do klína... Nic proti. Zkrátka mám chuť mu ukázat, že nejsem žádná sračka, za kterou mě považuje a že by si neměl bejt tak jistej svojí silou.

Houki


Víš.Já nevím co si o tobě myslí ale znám ho.Jako tebe.Přistoupila jsem k němu co nejblíž to šlo.Nedotknutelná je tu jen Kaname.Proto že na ni nidko nedáme dopustit.Každý člověk má svou slabinu a já mmám tu velkou tady.Dala jsem ruku k levému prsu tam kde je srdce.

Zoro

Zamyslel sem se. Možná že kdybych mu probodnul srdce přes kyrys, tak by to šlo... Počkat, jaký "znám ho. Jako tebe...".
Na moment sem se zarazil, ale když sem si představil tu jeho blonďatou palici v brnění, tak sem se akorát usmál. Blbost...
Až teď sem si uvědomil, kde mám ruku.
No jo, všichni víme, že máš velký.... srdce. A že seš měkká... na ostatní. Řekl sem škodolibě a schválně sem nechával dlouhé pauzy(tam kde sou tečky).
Já si myslim, že se tam bez nás Eistee celkem slušně obejde, ne? Řekl sem a začal sem Houki líbat a osahávat.

Houki

Vše sem mu jen opětovala a jeho slova radši ignorovala.Věděla jsem přeci jen jakou má náladu a už mě nebavilo se sním hádat.

Zoro

Pomalu sem se Houki pokusil svléknout horní část školní uniformy. Snad jí už bylo patnáct...
A pak sem jí položil pomalu do trávy a chtěl sem to celé doutáhnout do konce, doufajít že nedostanu přez hubu.

Houki


Víš že todle by se nemělo stávat mezi vůdci organizace.Řekla jsem tiše a zadržela ho v svlékání mě.

Zoro

Jop, promiň. Sem zapomněl. Zasmál sem se, vzal sem si katanu a přidělal sem si ji k opasku. Něco ještě musim vyřídit, promiň, nezlob se. Řekl sem s úsměvem a zmizel. (přesun)

Houki

Všichni jíst ozvalo se shirenem a všichni (npc) se vydali do sídla dop jídelny.
Poté co jsem to zaslechla jsem se vydala jíst.(přesun)